Focení dětí a jejich mazlíčků může být plné překvapení!

 

Izabelka, Nutelka, Amálie, Pepa a Honza!

Jak jste už z úvodního obrázku poznali, nejedná se o jména pejsků nebo kočiček.

Jsou to slepičky, o které se stará šestiletá Violka.

Violka na to samozřejmě není sama. Slepičky jsou hlavně láska její maminky, která péči o ně zajišťuje. 

Bylo to úžasné nakouknutí zase do trošku jiného světa.

Přeci jen, mít za nejoblíbenějšího mazlíka slepičku hedvábničku je maličko neobvyklé. 

Viděla jsem všechny slepičky na zahradě, kde mohou volně chodit a užívat si dostatečný prostor, ale i jejich kurník a domeček. Violka s péčí pomáhá a slepiček se nebojí, klidně je nakrmí z ruky a nemá strach z klovnutí, společně si se slepičkami důvěřují a to mě naprosto ohromilo. 

Doma mi holky předvedly maličká kuřátka, která se vylíhla v podstatě na focení - byla stará jen pár dní. Roztomilost sama, no posuďte sami. 

No a poslední slova patří něžnému vztahu Violky s Nutelkou. Ani ve snu by mě nenapadlo, že si budou tak rozumět. Nutelka se, jako pejsek, nechá v náručí umazlit a náramně si to užívá. 

Vím, už dlouhou dobu vím, že děti se od zvířátek učí důvěře, citlivosti, trpělivosti, obohacují se o nevšední zážitky a spoustu smíchu a radosti… Vím to a stejně mě takové chvilky dojímají - a nejen mě, stejně na měkko vidím i rodiče dětí, se kterými fotíme.

Jsem vděčná, že díky fotkám, bude mít Violka na své dětství památku i z jiného úhlu, bude mít obrázky svých miláčků už navždy.

Děkuji holkám (Violce a její mamince), že jsem pro ně mohla tvořit.

Další příběh o neobyčejném přátelství může být Váš, napište mi :)